Honza Novák byl můj nejlepší kamarád už od dětství. Počátkem 90. let jsme se poznali ve škole a okamžitě jsme si padli do oka. Byl to ten typ člověka, který okamžitě přitáhl pozornost svým charismatem a úsměvem.

Jan byl velmi nadaný a vynikající v mnoha různých oblastech. Byl skvělým hudebníkem a často jsme spolu hráli v kapele. Byl také vynikajícím sportovcem a vždycky se mu dařilo na zápasech a soutěžích. Ale jeho největší dar byla jeho schopnost přátelit se s lidmi. Byl přirozeně společenský a vždycky dokázal získat nové přátele.

Během našeho studia jsme spolu zažili mnoho dobrodružství. Cestovali jsme po celé zemi a objevovali nová místa. Hráli jsme spolu na koncertech a zápasech a pořádali společné party. Jan měl vždycky energii a nadšení a nikdy se nezalekl nových výzev.

Když jsme dokončili školu, Jan se rozhodl jít na vysokou školu studovat hudbu. Bylo to v té době, kdy se naše cesty začaly rozcházet. Zůstali jsme v kontaktu, ale stali jsme se méně aktivními ve společných aktivitách.

Před několika lety jsem se dozvěděl, že Jan bojuje s vážnou nemocí. Bylo to šokující zpráva a cítil jsem se bezmocný, protože nebylo moc, co bych mohl udělat, abych mu pomohl. Jan se však nikdy nevzdal. Bojoval s nemocí s maximálním úsilím a energií, a dokonce se mu podařilo získat několik vítězství.

Bohužel, nemoc nakonec zvítězila a Jan odešel příliš brzy. Bylo to pro mě velmi těžké a smutné, ale také jsem byl vděčný, že jsem mohl být součástí jeho života. Jan zanechal nevymazatelnou stopu v mém životě a v životech mnoha dalších lidí. Byl to člověk, který dokázal inspirovat a přinášet radost a naději všude kolem sebe. Jeho památka bude navždy žít v našich srdcích.